Sedm let poté

04. prosince 2008 - Květa Strejčková
04 Pro

V uplynulých dnech proběhla volba nového amerického prezidenta, která přiblížila konec republikánské vlády G. W. Bushe. Tento článek tak přináší zamyšlení nad aktuální situací v Afghánistánu sedm let po zahájení operace Trvalá svoboda do této země, která doprovází téměř celá dvě volební období vlády G. W. Bushe.

Válku v Afghánistánu odstartovaly v roce 2001 teroristické útoky na New York, které zcela změnily zahraniční politiku USA.
   Od teroristických útoků na New York je ukazatelem směru zahraniční politiky USA tzv. Bushova doktrína, podle které vstoupila Amerika právě do války s globálním terorismem a cestou k jejímu vedení se stal boj s teroristickými organizacemi i se státy sponzorujícími terorismus a v této souvislosti tak k období jeho vlády neodmyslitelně patří pojem „válka proti terorismu“. V návaznosti na teroristické útoky v New Yorku aktivovali také evropští členové Aliance poprvé v historii 5. článek Washingtonské smlouvy, neboť teroristický útok na USA byl chápán jako útok na všechny členy NATO.
   Za hlavního aktéra útoků na USA byla označena teroristická organizace Al-Káida, která je představitelem globálního terorismu, a Afghánistán, který je domovem radikální ná­bo­žen­sko­-po­li­tic­ké skupiny Taliban, se stal její základnou. Po odchodu sovětských vojsk ze země v roce 1989 se v zemi začal dostávat do popředí ve společnosti velmi silně zakořeněný islám, což v roce 1992 vyvrcholilo vznikem islámského státu. Al-Káida zbrojně i finančně podporovala Taliban a ten de facto vládl na celém území Afghánistánu v letech 1996–2001 a prosazoval systém, který se opíral o velmi vyhraněný výklad islámu. Taliban naopak poskytl Al-Káidě útočiště na území země k vybudování rozsáhlé teroristické sítě, kde do dnešního dne zůstává velmi problematickou otevřená af­ghán­sko­-pá­kis­tán­ská hranice.
   Jako vojenskou reakci na teroristické útoky z 11. září 2001 lze chápat operaci Trvalá svoboda. Vojenské akce v Afghánistánu byly zahájeny 7. října 2001 leteckými útoky proti výcvikovým táborům Al-Káidy a státním zařízením vládnoucího hnutí Taliban, o několik dní později byly zahájeny pozemní operace a již 13. listopadu 2001 byl speciálními americkými jednotkami a jejich aliančními i afghánskými partnery dobyt Kábul. Celostátní vláda Talibanu tím skončila.

Situace sedm let poté…
V červenci letošního roku podnikl Taliban jeden z největších útoků na mezinárodní jednotky od roku 2001, když více než sto vyzbrojených mužů zaútočilo na základnu NATO. Následkem bylo devět zastřelených amerických vojáků. Podle zveřejněných údajů se ztráty na straně Talibanu pohybovaly okolo čtyřiceti bojovníků. Ve stejném měsíci, a to 7. července, byl uskutečněn proti indickému velvyslanectví v Kábulu teroristický útok, který měl za následek přes čtyřicet obětí, čtyři z nich byli zaměstnanci samotného velvyslanectví. Vinou vojáků NATO naopak umírají místo povstalců v Afghánistánu civilisté, což vyvolává negativní reakce i na straně afghánského prezidenta Hamída Karzáího. Akce spojeneckých sil vyvolávají protireakce. Rozrůstání násilí s sebou nese růst migrace a zhoršuje podmínky pro šíření pomoci.
   5. října letošního roku zveřejnila CNN zprávu o průlomovém zářijovém čtyřdenním setkání v Saúdské Arábii, které proběhlo koncem září za podpory saúdského krále Abdullaha, který poskytl prostor pro jednání mezi afghánskou vládou a zástupci Talibanu. Během těchto rozhovorů se všechny strany shodly na tom, že jediným řešením situace v Afghánistánu je cesta dialogu, nikoliv další boje. Předpokládá se, že tato jednání byla první v dlouhodobém procesu jednání, která však Taliban podmínil stažením zahraničních vojenských sil ze země.
   Aktuálně se bezpečnostní situace v Afghánistánu zhoršuje, je doprovázena nárůstem teroristických činů a násilných akcí a veškeré pokusy o stabilizování systému jsou velmi křehké a budoucí vývoj řešení situace v zemi je značně nejistý. Mnoho odborníků na bezpečnostní politiku se domnívá, že prezident G. W. Bush a jeho administrativa reagovali na teroristické útoky spíše kontraproduktivním způsobem. Tento názor může mimo jiné souviset s nutností, aby byl tlak realizovaný prostřednictvím vojenských akcí na povstalce doprovázen intenzivním politickým procesem. Stěžejní při řešení napjaté situace v zemi by mělo být pokračování afghánské vlády v obtížném úsilí směřujícím k posílení vlastních institucí, uspořádání svobodných a spravedlivých prezidentských voleb v roce 2009 a v neposlední řadě zajištění základních potřeb obyvatel země, zejména v oblastech bydlení, zdravotní péče či zajištění jejich bezpečnosti s podporou mezinárodních společenství, kdy jejich koordinace civilní pomoci bude i v těchto obtížných podmínkách ­ne­jen­že účinná, ale z dlouhodobého hlediska udržitelná.