Rakousko: Kancléř v tísni

28. července 2009 - Petr Sokol
28 Červ

Rakouská média komentují výsledky voleb titulky typu „Kancléř v tísni“ („Kanzler im Not“).

Sociálnědemokratická strana Rakouska SPO totiž utrpěla drtivou porážku. Její výsledek – 23,8 % – je nejhorším výsledkem strany v celorakouských volbách od roku 1945. Sociální demokraty vedl do voleb opět místopředseda socialistické frakce v EP Hannes Swoboda, ale oproti výsledku z roku 2004 si jeho strana pohoršila o téměř deset procent (− 9,5 %). V SPO se již den po volbách rozvinula velká diskuse o osudu kancléře a šéfa strany Wernera Faymanna, který vládne od loňských předčasných voleb ve velké koalici s lidovci. Ve straně už dokonce zaznívají i (zatím ojedinělé) hlasy o nutnosti vyměnit Faymanna v čele strany za jiného politika. Daleko častěji ale Faymannovi jeho spolustraníci vyčítají váhavý kurz v otázce evropské integrace. Je kritizován, že se v této otázce příliš přimkl k rétorice nejvlivnějších a nejčtenějších novin v zemi Neue Kronnen Zeitung. Tyto bulvární noviny jsou tradičně eurokritické a SPO pod vedením Faymanna k nim nemá vůbec daleko.

Do čela kritiků kancléře se postavil štýrský hejtman Voves. Ten dal dokonce kancléři Faymannovi termín, do kterého se strana musí programově změnit. Voves volby komentoval slovy, že s negativním postojem k EU nemohou sociální demokraté vyhrávat evropské volby.


Preferenční souboj u lidovců

Opačná nálada panuje po volbách u menšího koaličního partnera. Rakouská lidová strana (OVP) se poprvé pod svým předsedou a vicekancléřem J. Prollem stala vítězem celorakouských voleb. Lidovci dokázali zvítězit ve všech spolkových zemích s výjimkou trojlístku tradičních socialistických bašt (Vídeň, Burgundlandsko, Korutany). Při sčítání volebních hlasů se hlavní hvězdou lidovců ve volbách jevil jejich lídr pro tyto volby, bývalý ministr Ernst Strasser. V Rakousku se ale nejprve sčítají hlasy pro strany a až později preference pro jednotlivé kandidáty. Tento proces ještě není dokončen, ale už teď se zdá jisté, že Strassera na kandidátce přeskočí číslo 2 Othmar Karas. Ten se chtěl ucházet o pozici lídra, ale stranické vedení dalo přednost Strasserovi. Karas, který v EP dosud vedl klub rakouských lidovců a byl pokladníkem frakce EPP–ED, může cítit zadostiučení a činit si nárok být i nadále předsedou klubu OVP v EP.


Hans-Peter Martin – díl třetí

Roli černého koně rakouských voleb naplnil opět Hans-Peter-Martin. Tento novinář a autor knih o globalizaci kandidoval do EP již potřetí. Při svých prvních volbách do EP se stal lídrem kandidátky rakouských socialistů, krátce po vstupu do EP se s nimi ale rozešel a vydal se na dráhu nezávislého poslance kandidáta. Proslavil se zejména jako kritik parlamentní byrokracie a zneužívání finančních prostředků poslanci. Gloriola bojovníka proti zneužívání poslaneckých prostředků mu spolu se spoluprací s rakouskými novinami Neue Kronen Zeitung vynesla vstup do Evropského parlamentu i v roce 2004. Tehdy postavil kandidátku Listina Hanse-Petera Martina a získal s ní dva mandáty. Jeho složitou osobnost dokládá i rychlý rozchod s jeho tehdejší nově zvolenou parlamentní kolegyní Karin Resetaritsovou, která po finančních sporech odešla do mimoparlamentní strany Liberální fórum a v EP přistoupila k liberální frakci ALDE. Martin po celých pět let zůstal nezařazeným poslancem. V národních parlamentních volbách se pokusil se svou nezávislou kandidátkou proniknout i do rakouské národní strany, jeho kandidátka s přezdívkou „Bílí“ ovšem úspěch neslavila. Příčinu rakouští komentátoři vidí ve faktu, že tento jeho pokus nepodpořily právě vlivné noviny Neue Kronen Zeitung. Martin se vrátil k roli tvůrce „one-issue-party“ bojující za transparentnější EU a v době vlády rakouské velké koalice mu tento postoj přinesl velký úspěch. Liste HPM získala téměř osmnáct procent hlasů a Martin vyšle do EP hned tři poslance. Liste HPM uspěla ve všech částech Rakouska, nejsilnější podporu ale získala v západorakouských spolkových zemích (Vorarlbersko, Tyrolsko, Salcbursko), kde překročila i hranici dvaceti procent a byla druhou nejsilnější kandidátní listinou.


Populisté – oslabení

Podobně jako sociální demokraté vyšli z voleb oslabení nacionalistčtí populisté. Ti poprvé do voleb do EP vstoupili rozděleni na haiderovské BZO a Stracheho „tradiční“ FPO. Před pěti lety byla ještě jednotná Svobodná strana Rakouska (FPO) v hluboké krizi. FPO proto letos téměř zdvojnásobila volební zisk a zvýšila zastoupení v EP z jednoho na dva mandáty, ale i tak jsou pro ní volby spíše neúspěchem. Šéf strany H.-C. Strache má jistě vyšší ambice než 13 %, kterých tentokrát dosáhl. Lídr strany ve volbách Andreas Molzer již v EP zasedal a byl spoluzakladatelem krajně pravicové frakce Identita, tradice, suverenita (ITS). I nyní bude jistě usilovat o její znovuvzkříšení.

Totéž platí pro Svaz pro budoucnost Rakouska (BZO), který založil nedávno zesnulý korutanský hejtman a tvůrce vzestupu FPO v posledních dvaceti letech J. Haider, když se rozhodl opustit FPO. BZO je ale prakticky regionální stranou s vlivem pouze v Haiderově domovských Korutanech. Úspěch v Korutanech ale tentokrát na celorakouský mandát nestačil. BZO sice překročila hranici 4 %, ale neměla dostatek hlasů, aby mandát získal alespoň lídr kandidátky Er. Stadler, bývalý rakouský ombudsmann.


Zelení – po sporech špatný výsledek

Zelení se před volbami zabývali zejména dohady o sestavení kandidátky. Vedení strany zvolila za lídra poslankyni Ulrike Lunacekovou, aktivistku podporující práva lesbických občanek. Odsunulo proto populárního poslance Johannese Voggenhubera, který v EP Rakousko zastupoval od jeho vstupu do Unie. Ten nejprve odmítl kandidovat jako stranická dvojka a jeho návrh, že bude 16., zase odmítlo stranické vedení. Vedení ze sebe už stín těchto rozepří nedokázali setřít a ve volbách ztratili přes tři procenta. Navíc až definitivní sečtení preferencí voličů ukáže, zda se U. Lunaceková do EP dostane jako jediná zelená poslankyně (dosud dva mandáty), nebo zda ji předstihne druhá dosavadní poslankyně EP za rakouské Zelené Evelin Lichtenbergerová.


Ostatní v poli poražených

Jen mikroskopické výsledky opět zaznamenali komunisté i nově kandidující Mladí liberálové (Julis), kteří tvoří mládežnickou organizaci Liberálního fóra. Jejich kandidaturu umožnila svou podporou poslankyně EP Karin Resetaritsová, bývalá souputnice H.-P. Martina, která podpořila kandidaturu nikoli Liberálního fóra, ale její mládež. Ta postavila kandidátku, na níž figurovali pouze lidé do třiceti let a vedl ji vysokoškolský student. Hlasy voličů jim to ale nepřineslo.