Myšlenky minulosti a jejich porovnání se současností

18. dubna 2010 - Michal Kadlec
18 Dub

Nedávno jsem listoval velmi zajímavou knihou, kterou mám ve své knihovně už léta a ke které se vždy rád vracím minimálně z jednoho důvodu: v každé době, v každé činnosti produktivního života totiž nabízí vždy něco nového. Těžko se tato kniha čte „od začátku do konce“ jako jiné, klasické knihy. Její obrovská výhoda spočívá v tom, že se v ní dá listovat a přeskakovat na jednotlivé kapitoly, někdy i na jednotlivé odstavce, které vždy dokážou něčím obohatit: názorem, myšlenkou, pohledem, nápadem… Je to kniha Tomáše Bati Úvahy a projevy, o jejíž třetí vydání se zasloužila Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně ve spolupráci se Zlínským krajem.

Opravdu s údivem se čtou různé jeho myšlenky a způsoby řešení problémů, které jsou až neuvěřitelně poplatné i dnešní době, čili v časovém rozdílu nějakých osmdesát let. Pominu-li klasická hesla, dnes všeobecně známá, jsou zde i myšlenky, které stojí za připomenutí. Zejména v kapitole „Státník“, kde se kniha zabývá veřejným působením T. Bati ve Zlíně a jeho politickým životem.

„Je správné, aby země čerpala své příjmy z těch zřídel, které sama pomáhá budovat. Veškerá vydání země sledují ten účel, aby byla zlepšena hospodářství všech občanů v zemi a veškeré daně jsou placeny z hospodářské činnosti občanů. Náklady země na elektrizaci, melioraci, odborné školství, na kontrolu obecního hospodářství mají jediný účel, aby byly zvýšeny příjmy občanstva, aby byla zvýšena výroba, zlepšeny živnosti, obchod, průmysl, zemědělství, z čehož plynou daně z příjmu a obratu do státních pokladen.“ Tato část pochází z projevu, předneseném v roce 1929 a týkajícího se způsobu uspořádání zemských financí ve vztahu k financím státním. Odhlédneme-li ovšem od tématiky projevu a vezme-li tento odstavec jako optiku či jako určitý úhel pohledu na dnešní správu státních financí, resp. hospodaření s penězi všech daňových poplatníků, leckdy nám vyvstanou zajímavé obrazce. Nechci je zde popisovat či příkladem uvádět, spíš chci tuto „optiku“ nabídnout. Může se hodit například v současné době, kdy se ještě někde tvoří obecní, městské či krajské rozpočty na rok 2010.

„Zdraví občanstva je v první řadě podkladem každé hospodářské prosperity a tudíž i placení daní. Na veškerá vydání zemská nutno proto pohlížet jako na velmi účelné investice směřující k zvýšení příjmu občanstva, a tím zvýšení jeho berní poplatnosti.“ I přes zdravotní a sociální politiku sledoval T. Baťa příjmy a výdaje rozpočtu. Opět střih a pohled do současnosti a dnešní způsob motivace zejména všech „práce schopných“ podílet se hlavně příjmové stránce veřejných rozpočtů, nikoli jen na té výdajové.

V projevu o hlavních problémech zemského hospodaření Tomáš Baťa zase nabízel následující ideu: „Nejvznešenějším úkolem vedoucích osob země i státu je probudit a uvolnit životní síly obyvatelstva a řídit tyto síly tak, aby pomáhaly sobě i státu k blahobytu. Jediným prostředkem k tomuto cíli je nechat žít tyto samosprávné svazky z vlastních prostředků. Ze závodění a silného života, který takto vyroste, vybudují si silné a schopné svazky znamenitou existenci. Avšak i ty nejslabší obce a země docílí mnohem lepší existence, nežli mají nyní, kdy všichni, silní i slabí, jsou odkázaní na almužnu a kdy mají proto nedostatek všichni.“ Tato myšlenka se také vztahuje k problému přerozdělování, byť v té době trochu jinému, než máme nyní. Ale opět zajímavý pohled na současný systém a způsob správy státních financí. Které město by nechtělo mít ve svém rozpočtu více peněz, než se mu nyní dostává? Existuje snad některá obec, která by nevěděla, co s vyššími příjmy do obecní kasy? Na druhou stranu – jsou její možnosti, jak si tento příjem zajistit, dostatečně široké? A je v případě nedostatku problém spíše na straně obce nebo na straně systému vztahu státních a obecních financí? Opět otázky, které si můžeme zodpovědět sami dle svých zkušeností.

Svůj krátký výlet do listování v historii chci uzavřít jednou, na můj vkus až vše říkající větou: „Veřejným financím může pomoci jediné: když zvýšíme výdělečnou schopnost obyvatelstva.“ Myslím, že zde už není třeba nabízet paralelu tehdejší doby s dobou dnešní. Každý si ji je schopen určitě udělat sám. Budiž to ovšem myšlenka, která by neměla zapadnout. Stejně jako odkaz celoživotního díla Tomáše Bati ve všech oblastech jeho působení pro další generace.