57. výročí měnové reformy a zásahu složek MV v Plzni

20. prosince 2010 - Dalibor Horák
20 Pro

Počátkem roku 1953 přetrvávaly v Československu ekonomické problémy, způsobené trojími cenami vázaného, volného a černého trhu. V okolních zemích již došlo ke zrušení přídělového systému, československé vládnoucí kruhy se tomuto kroku dosud vyhýbaly. Samotné odstranění přídělového systému hrozilo prudkým zvýšením poptávky po všech druzích zboží, kterých se však na trhu nedostávalo. Proto byla určena cesta nahrazení dosavadní měny měnou novou za současné změny všech maloobchodních cen způsobem, který měl zabránit nekontrolovaným nákupům. Poptávka měla být omezena prostřednictvím snížení příjmů obyvatelstva a následným snížením objemu peněz v oběhu.

Vznik jednotek Vnitřní stráže

Vnitřní stráž jako složka ministerstva vnitra byla vytvořena na základě usnesení Politického byra ÚV KSČ koncem března 1952. Mezi její úkoly měla mimo jiné patřit ostraha průmyslových objektů, střežení pracovišť odsouzených osob a spoluúčast na likvidaci kontrarevolučních akcí. Do konce října byl vyškolen velitelský kádr a 1. listopadu narukovalo k Vnitřní stráži téměř 8000 branců. Po ukončení výcviku se jednotky koncem ledna 1953 přesunuly na místa určení a 3. února bylo zahájeno střežení objektů.

Vnitřní stráž v Plzni

Plzeňskou Škodovku – Závody V. I. Lenina střežila 19. rota 3. praporu pod velením nadporučíka Járy. Uvnitř závodu se nacházely dvě strážnice, z nichž byly stráže zaváděny na stanoviště. Jednotvárná služba byla občas ozvláštněna zadržením pracovníků podniku, snažících se o zcizení různého materiálu.

Ohlášení měnové reformy a aktivizace roty

Stereotyp vojenského života narušilo vyhlášení měnové reformy. 30. května ve večerních hodinách ohlásil předseda vlády Viliam Široký přes předchozí ujišťování prezidenta Antonína Zápotockého nepopulární rozhodnutí vlády.

1. června ráno svolal politruk poručík Pazdera vojáky-komunisty a podal neurčitou informaci, že ohlášení reformy vyvolalo nepokoje ve městě. Poté byla jednotka převezena do centra města. V průběhu přesunu bylo vojákům, sedícím na korbách pod plachtami zřejmé, že na vozy jsou podnikány útoky. V ulicích byly tisíce lidí a rychlá jízda nebyla možná, proto k budově krajského soudu auta dojela na prázdných pneumatikách.

Budova krajského soudu

Vojáci byli velitelem roty odvedeni bočním vchodem na dvůr, kde mohli vidět zničené soudní spisy a demolovaný nábytek. V budově byla rozbitá okna a zničené zařízení, v některých místnostech hořel oheň. Úkolem jednotky bylo vyčištění budovy od demonstrantů. Bylo zadrženo několik desítek lidí, kteří byli internováni ve sklepní místnosti. Poté byl zajištěn hlavní vstup proti útoku davu zvenčí.

Náměstí Republiky

V odpoledních hodinách jednotka opustila budovu soudu a vojákům bylo rozkázáno jít do ulic agitovat, předtím však odevzdali ostrou munici. Brzy však vyšla najevo pošetilost tohoto rozkazu a vojáci byli staženi zpět do soudní budovy.

Na šestnáctou hodinu byl ohlášen pochod škodováků do centra. Jednotce byl dán příkaz po skupinách střežit ulice a zabránit demonstrantům ve vstupu na náměstí Republiky. Tisícihlavý zpívající dav s dětmi v čele lehce protrhl vzniklé živé řetězy. Došlo i k odzbrojování vojáků a ničení zbraní. Paralyzovaná jednotka se raději stáhla zpět do soudní budovy. Večer se situace zklidnila a většina demonstrantů se rozešla. Toho využilo vojsko a rozmístilo na náměstí pěchotní děla. Příslušníci bezpečnosti lehce pozatýkali zbývající skupinky protestujících a vojáci strávili noc střežením strategických objektů.

Jediné výstřely

Oficiální zprávy uvádějí, že ke střelbě ze žádné strany nedošlo. Skutečnost je však jiná – jeden z vojáků na stanovišti u plzeňského rozhlasu měl po akci prostřelenou čepici. Vyšetřování incidentu zpočátku nevedlo k cíli, ale nakonec bylo prokázáno, že ambiciózní vojín vystřelil dvakrát. První rána měla být nepřátelským výstřelem proti jeho osobě a při druhém výstřelu, který vydával za vlastní opětovanou střelbu, si pokrývku hlavy sám prostřelil. Celou záležitost ukončil prokurátor.

Následky

Dohrou popsaných událostí se staly soudní procesy se zatčenými. Zasahující vojáci se účastnili procesů s mladistvými provinilci. Vnímavější z nich mohli při pohledu na lavici obžalovaných zjistit, že se nejspíše nejedná o agenty imperialismu, jak jim bylo tvrzeno, ale daleko spíše o učně a studenty, kteří podlehli psychóze davu. Smutný musel být pohled na jejich rodiče – udřené dělníky, přítomné v soudní síni.

Bilance

Obětí událostí se stal údajný iniciátor bouří, odsouzený k trestu smrti, zraněných na obou stranách bylo okolo dvou set. Tehdejší propaganda povstání označovala za dílo západních agentů, později se naopak spekulovalo o provokaci státní bezpečnosti.

Z dostupných pramenů je však zřejmé, že tyto události byly projevem spontánního odporu a prvním podobným vystoupením lidových mas proti lživé komunistické diktatuře v rámci celého sovětského bloku.

Prameny a literatura: revuepolitika.cz, www.valka.cz, vzpomínky přímého účastníka